Když se řekne, že kosmetika obsahuje sulfáty, začneme se bránit a dáváme od nich ruce pryč. Tento strach vychází z reálné skutečnosti, že tyto surfaktanty jsou velmi efektivními v odstraňování olejů. Bohužel i těch kožních, a proto nás mohou dráždit. Naštěstí to ale každý i méně zkušený kosmetický chemik ví a umí s nimi při vývoji produktů pracovat. Jak sulfáty začleňujeme do kosmetiky? Proč se jich nemusíme bát? Pojďme si to vysvětlit.

Pojmem sulfáty zjednodušeně označujeme detergenční složky v kosmetice, které obsahují sulfátovou skupinu -SO₄^– ve své struktuře. No a konkrétněji sodium lauryl sulfate (SLS) a sodium laureth sulfate (SLES). Díky těmto krásným názvům je odteď budeme nazývat jejich zkratkami, doufám, že souhlasíte.

Pro opáčko o tom, co to jsou surfaktanty a jak fungují si můžete přečíst můj článek Surfaktanty. 

Začneme s SLS.

Jak jsem zmínila, sulfáty jsou surfaktanty neboli povrchově aktivní látky. To znamená, že ve své molekule mají část, která má ráda olej (lipofilní) a část, která má ráda vodu (hydrofilní). Ve struktuře SLS najdeme lipofilní alkylový řetězec – lauryl (mastný alkohol) a jako hydrofilní část je zde právě sulfát.

Nebudu lhát, když řeknu, že tato složka opravdu je dráždivá pro pokožku a už se moc nevyužívá. Je to dáno tím, že molekula je malá a úzká a dokáže se tak vmezeřit mezi kožní struktury a těžko se smývá. Takže pociťujeme podráždění a třeba i pnutí pokožky. Máme však několik způsobů, jak dráždivost SLS zmírnit. Jednou z nich je například nahrazení sodíku za amonné soli jako MEA (monoethanolamine) nebo TEA (triethanolamine). Vznikne nám tak MEA-lauryl sulfate a TEA-lauryl sulfate. Další možností je kombinovat SLS s dalšími surfaktanty. Tomu se budeme věnovat níže.

A SLES:

Lipofilní řetězec SLES vypadá trochu jinak a to proto, že jeho vstupní alkylový řetězec byl podroben ethoxylaci (zreagoval s ethylenoxidem. Něco málo o ethoxylaci najdete i v článku „PEGy“). No, a protože se jedná o jeden ze sulfátů, tak hydrofilní částí molekuly nebude překvapivě nic jiného než sulfát.

SLES je považován za méně dráždivý než SLS, a proto je nejspíš používaný častěji. Bohužel se ale svezl na negativní vlně s SLS, kvůli slovu „sulfate“ v názvu. V produktech jej typicky najdete v koncentracích 7-12 %, ale samozřejmě i méně – proč? Díky tzv. sekundárním surfaktantům. K nim se ještě vrátíme.

Zatím jsme si o sulfátech řekli jen to, že jsou dráždivé. Jaké ale mají další vlastnosti?

• Jsou skvělé na tvorbu pěny! Ne každý surfaktant pění a přiznejme si, líbí se nám, když cleanser tvoří hustou pěnu.
• Levné – může se vám to zdát jako povrchní vlastnost, ale při výrobě kosmetiky je faktor ceny jeden z nejdůležitějších, ne-li ten nejdůležitější.
• Nevýhodou je jejich reaktivita s tvrdou vodou. To ale vyřeší použití alkyl ether sulfátů (takže třeba ten ethoxylovaný SLES).
• Dráždivost se dá zmírnit použitím např. MEA-laureth sulfátu pro citlivou pleť nebo dětskou pokožku.
• Zahuštění produktu. Nikdo nechce tekutý cleanser, který nám stéká z prstů ještě před tím, než ho stihneme nanést na pleť. Sulfáty formulaci sami o sobě zahustí (udělají ji viskóznější), ale umí to ještě více, pokud se k nim přidá malé množství soli – ano, klasické soli, NaCl. Je to takový cool science trick, který fascinuje každého studenta kosmetické chemie. Ve zkratce sůl, jako ionty Na⁺ a Cl^–, zvyšují iontovou sílu roztoku a vytvoří se tak větší micely (o více molekulách jednotlivých surfaktantů). Díky nim je právě roztok viskóznější.

Teď už víme, co sulfáty charakterizuje. Jste ale přesvědčeni, že jsou v cleanserech správnou volbou? Nejspíš ne, protože kdo by chtěl sice účinný, ale dráždivý čistící gel. A ono naštěstí nestačí jen smíchat sulfáty s vodou a sbírat úspěchy. Ano, můžeme zvolit SLES raději než SLS, který je jemnější, ale pořád to nebude ono. Správný cleanser má totiž ve složení ještě tzv. sekundární surfaktanty. Díky nim můžeme použít méně sulfátových surfaktantů a zachovat si všechny jejich potřebné funkce bez dráždění. Ani nevím, jestli jsem vůbec viděla cleanser s pouze jediným surfaktantem ve složení.

Dovolte mi představit vám takový typický scénář, který slyším v každém videu na instagramu, ale i v obchodech a salonech:

Už jste se zeptali nějakého odborníka na radu s výběrem cleanseru? Vsadím se, že vám, všichni řeknou nejuniverzálnější doporučení: „vyberte si jemný cleanser, který vás nebude dráždit“. Ale jak máte vědět, jestli je daný produkt jemný, ještě předtím, než si ho koupíte? 

Zapřemýšlejme se nad tím – každý surfaktant v daném čistícím produktu má jinou úroveň dráždivosti. A přiznejme si, většina bývá spíše více dráždivého rázu než méně. Jsou to složky, které mají účinně odstraňovat olejovou špínu, ale neumí rozlišit tyto oleje od těch přirozených kožních olejů, které naši kůži mají chránit. 

Když se hlouběji ponoříme do chemie surfaktantů zjistíme, že existují 3 typy (ve skutečnosti 4, ale v cleanserech 3):

• anionické – jako právě ty sulfáty. Ty jsou nejvíce dráždivé a také nejúčinnější a jak víte, dávka dělá jed, takže i zde jsou všechny vlastnosti závislé na jejich množství.
• amfoterní (mají pozitivní i negativní náboj ve své hydrofilní části) jsou méně dráždivé než sulfáty.
• a neionické (ve vodě nedisociují) nejméně dráždivé z těchto 3 druhů. 

Samozřejmě ta jejich dráždivost není černobílá, některé mohou být méně dráždivé pro kůži, ale více pro oči a tak dále… 

…nicméně, pokud nejste odborníkem na chemii surfaktantů, jak byste přece mohli vědět, jestli váš čisticí produkt bude jemný nebo ne?! A hlavně, vědí to vůbec lidé, kteří vám dávají tuto radu? Já vždy doporučuji se jich doptat, ne je napálit, ale skutečně získat pomoc a zjistit tak, jestli vědí, o čem mluví.

Co bych vám doporučila já – pokud máte čas a energii na zkoumání složení – zkontrolujte, jestli váš produkt obsahuje více typů surfaktantů než jen zmíněné sulfáty. S největší pravděpodobností tomu tak bude, protože chemici, kteří formulují, ví, že by tomu tak mělo být, ale ověřte si to sami. Zvláště pokud si koupíte nějaké malé, ne tolik známé značky, které nemusí mít za sebou extenzivní výzkum. Vedle sulfátů chcete vidět surfaktanty amfoterní (typicky to jsou betainy, mimo jiné vytvářejí úžasně hustou a krémovou pěnu) a neionické surfaktanty. Konkrétní příklady takových složek najdete v tabulce níže a doufám, že vám budou moje tipy užitečné 💖

amfoterní	neionické
cocamidopropyl betaine	polysorbáty
cocoamphopropionate	sorbitany
sodium lauraminopropionate	PEG-(číslo)
sodium cocoamphoacetate	Laureth-(číslo)
sodium cocodiamphoacetate	Lauryl glucoside
Coco-betaine	Poloxamer-(číslo)
	Decyl-glucoside

Podívejme se na tento konkrétní příklad čistícího gelu řady Effaclar od La Roche Posay. Najdeme v jeho složení SLES (žlutě označený), spolu s ním ale také amfoterní coco-betain a neionický PEG-8 (zvýrazněno modře).

Pokud tedy ve složení najdeme „sodium lauryl sulfate“ nebo „sodium laureth sulfate“, opravdu to neznamená, že je produkt dráždivý. Reálně záleží na celkové směsi surfaktantů a dalších složkách jako polymery, proteiny, antioxidanty nebo emolienty, které všechny přispívají zjemnění finální formulace.

Moje obecné doporučení, pouze pokud máte citlivou pleť bude lepší se SLS vyhnout, ale s SLES jste nejspíš úplně v pořádku. A hlavně – pokud produkt s SLS máte a vyhovuje vám, není žádný důvod pro změnu!